Novinky

7 říjen 2014

Rozhovor s Romanem Klempířem, trenérem trutnovských Rytírů

Přinášíme rozhovor s dalším významným trutnovským sportovcem. Tentokrát se představí Roman Klempíř, softballový trenér trutnovských Rytířů.

Jak dlouho se baseballu věnujete?
Aktivně se věnuji baseballu od roku 1990, kdy jsme s Trutnově, kde se hrál dlouhá léta pouze softball, začali s programem Little League Baseball pro děti v kategoriích do 12 (a přidruženě i 15 let). Postupně jsem si z těch malých klučinů vychoval své spoluhráče, se kterými jsem pak hrál několik let Českou národní ligu a s některými pak i Extraligu. Zde je třeba zmínit pana Karla Vašíčka, bez jehož přispění by v 90 letech neměl v Trutnově baseball takový mohutný nástup. Občas si vzpomenu na trénink u ZŠ Komenského, kde se sešlo najednou i  72 dětí.

Proč právě tento sport, co Vás k tomu dovedlo?
Náhoda. Mým kamarádem při studiu na VUT Brno byl Roman Pohl, nadhazovač Techniky Brno a Československé reprezentace. Ten mne přilákal někdy v roce 85 či 86 jako diváka na zápasy nejvyšší mužské soutěže. Ta hra mne okouzlila. Když jsem se vrátil zpět do Trutnova, zkoušel jsem se uchytit v softballu, ale baseball mi pořád rezonoval v hlavě.

Co pro Vás znamená?
Baseball is life! Takovou stálici v mém životě. I když jsem ho na čas opustil, stejně jsem se k němu zase vrátil. Akorát jsem k němu přidal zase softball a další klony pálkovacích sportů – bee-ball, teeball, coach-pitch a hlavně také slowpitch. Slowpitch jsem ostatně hrál i v době, kdy jsem svůj zájem o baseball omezil takřka na nulu. V té době jsem se hodně věnoval i florbalu, který byl na startu raketového nástupu mezi „velké“ sporty.


Co by měli ostatní vědět, když se o slowpitch / baseball zajímají?
Pokud jde o slowpitch, tak si ho může vyzkoušet každý. Příkladem je třeba parta zaměstnanců jedné trutnovské firmy, kteří si to vyzkoušeli a vydrželi s námi hrát celý rok různé turnaje venku i v zimě v hale. My se v Rytířích Trutnov snažíme hrát tu nejrozšířenější mezinárodní variantu, tzv. co-ed, což znamená, že hrají v týmu půl na půl muži a ženy. Turnaje jsou pak nejen sportovním kláním, ale i společenskou událostí,  často i s kulturním programem .
Prostě a jednoduše: je důležité to chtít zkusit, přijít na hřiště (Red field Kryblice), nestydět se (že nic neumím) a hrát a hrát.
S baseballem je to komplikovanější.  Nejlepší je začít už v relativně mladém věku, aby se člověk měl šanci prosadit do různých reprezentačních výběrů všech možných věkových kategorií. Pak se ovšem dá s tímto sportem vidět i kus světa. Příkladem je třeba hráč Rytířů Trutnov, David Mareš, který ve dvanácti letech jako člen reprezentačního družstva žáků ČR startoval na ME, tehdy „pouze“ v Chocni, a poté s tímto výběrem odcestoval na Mistrovství světa na daleký Taiwan. I v minulosti se trutnovský baseball mohl chlubit reprezentanty v mládežnických kategoriích (Pavel Iliev, Radim Zengler, Michal Počekajlo, Zdeněk Louda, Ladislav Köhler, Ondřej Válek a další).
Pokud ale někomu stačí hrát pro radost a ani není nejmladší, klidně si může zahrát s Rytíři EBL (oblastní soutěž).

Je baseball/slowpitch vhodným sportem pro každého a komu byste jej doporučil / nedoporučil?
Pálkovací sporty jsou obecně sporty, kde se člověk může uplatnit v různých oblastech. Míček se chytá a hází (a to i specifickým způsobem – nadhozy). Míček se odpaluje – když ho umíte odpálit hodně daleko, tak nemusíte být žádným superběžcem. Když zase neumíte dát ránu, pak můžete být rychlým běžcem po metách. Když neumíte nic, pak můžete být trenérem či koučem. ALE NE, tak to moc nefunguje J. Trenéři musí mít samozřejmě nejaké povědomí o hře a o tom, jak naučit hráče správně házet, chytat a odpalovat míček. A nejen to, musí se naučit i řízení hry a další „drobnosti“. Pokud si tenhle sport oblíbíte a zrovna dvakrát Vám to nejde, můžete se stát třeba vedoucím družstva.
Komu bych ho nedoporučil? Ani nevím. Možná sobcům, kteří jsou tak zahledění do sebe, že nejsou ochotni vidět ty okolo sebe a spolupracovat s nimi. Přeci jen pálkovací sporty jsou sporty kolektvní.

Co se díky baseballu mohou lidé naučit?
Komunikaci, kooperaci, rozvoj myšlení (situace ve hře se velmi rychle mění), přizpůsobivost. Ne nadarmo Ernest Hemingway prohlásil, že baseball jsou nejrychlejší šachy. A samozřejmě si rozvinou své fyzické schopnosti.

Zkuste baseball jednoduše představit našim čtenářům.
Sport pro všechny věkové kategorie.
Sport, který se vejde na dvě fotbalová hriště vedle sebe (jeho dospělá varianta), ve které se hází, chytá, odpaluje míček a běhá, ať už po metách – k dosažení bodu, či pro míček, který soupeř odpálil mimo náš dosah.
Hra plná anglických výrazů, pro které se jen těžko hledají české ekvivalenty.
Hra, ve které se používají rukavice, pálky, chrániče, helmy… a plno dalších udělátek.
Hra, při které kouči předvádí podivné pohyby a poté se rozčilují, když hráči nesplnili to, co bylo těmito často směšnými pohyby myšleno.
Hra, ve které je rozhodčí obrněn chrániči a mřížkou na obličeji, které ho chrání před letícími míči a útoky managerů.
Hra plná vzrušujících situací.
Hra podléhající módním výstřelkům v oblečení a přesto velmi konzervativní ve způsobu oblékání aktérů hry (hráči, kouči, manageři a rozhodčí).

Jaké jsou Vaše největší úspěchy, na co vzpomínáte nejraději?
Na co vzpomínám? To musím rozdělit:
S baseballem vzpomínám rád na starty trutnovských dětských výběrů na Evropských kvalifikacích Little League Baseball, které se v minulosti hrávaly na amerických vojenských základnách v Německu. Vzpomínám rád na svou trenérskou epizodu u reprezentačního družstva juniorů ČR. Během 3 let jsem s těmito výběry navštívil Španělsko, Holandsko, Itálii a USA. Zvláště ME v Barceloně rok po Olympijských hrách bylo výjimečné. Olympijské stadiony byly i po roce skvěle připravené. Dva výlety do USA pak byly odměnou za čtvrtá místa na ME. Jenom škoda, že nikdy necinkla aspoň ta bronzová medaile.
S teeballem (nová éra Rytířů Trutnov) rád vzpomínám na první starty našeho „malinkatého“ družstva – kdy jsme čekali celý rok na první výhru. Na naše tituly MČR v Teeballu v kategorii U10 pod Českou softballovou asociací. Na co ale vzpomínám nejraději je třetí místo z MČR v této kategorii, kdy nám diváci připravili v Havlíčkově Brodě překvapení po vítězném utkání o bronzovou medaili. Ještě těď se mi hrnou do očí slzy při vzpomínce na špalír tleskajících diváků, kterým jsme museli projít cestou ze hřiště.
Se slowpitchem vzpomínám na první ročník České slowpitchové ligy, který jsme vyhráli, a také na výlet na World Series do Londýna, kde jsme se střetli s trochu jinou úrovní tohoto sportu. A samozřejmě nemohu zapomenout na první start v „ostré“ mezinárodní soutěži – Superpoháru, kde jsme se učili, jak se chovat a jak hrát „v jiném levelu“.
Se softballem nelze zapomenout na letošní start výběru děvčat Severní Moravy a Východních Čech – North East Stars na evropské kvalifikaci Junior league Softball v polském Brzegu, která neskončila vysněným letem na Světové finále do USA, ale pofinálovými slzami.

Na co naopak nejméně rád?
Nejméně rád vzpomínám na krach projektu SB Rýchory, který sdružoval hráče Svobody nad Úpou, Mladých Buků a Trutnova do jednoho subjektu, jenž startoval v Extralize mužů, ve finále Českého baseballového poháru a v Evropských pohárech. Tento krach na dlouhou dobu utlumil baseball v celém našem regionu.

Jaké jsou Vaše další cíle?
Moje cíle jsou jasné – udržet mládežnický baseball v regionu a vrátit ho na příčky nejvyšší v České republice, které dlouhá léta v minulosti okupoval. Zatím ho válcuje Jižní Morava (a také Praha).
A pak vybudovat důstojný areál pro pořádání turnajů Mistrovství České republiky a mezinárodních turnajů. K tomu má naše hřiště, hlavně svým zázemím, ještě hodně daleko.

Něco dalšího, o co byste se rád podělil se čtenáři webu?
Hlavně že když se řekne softball a baseball, tak to pro hodně lidí znamená „Mladé Buky“, ale není to tak úplně pravda. Mládežnický baseball se hraje třeba v Žacléři. Ale hlavně softball se hraje v Trutnově HSM, kde sídlí úspěšný dívčí softballový klub, a pak především také náš klub - Rytíři Trutnov, který funguje pod DTJ Trutnov a velmi úzce je svázán se Střediskem volného času sídlícím v ZŠ R. Frimla. Můžeme se pochlubit i sportovní cenou města Trutnova v kategorii mládežnický kolektiv roku 2013 a nádavkem dvěma oceněnými trenéry – Michalem Rotterem a Hedvikou Stolínovou.

Kdo by to chtěl s námi zkusit, ať se podívá na naše webové stránky www.rytiri-trutnov.cz, zavolá nebo ať rovnou přijde na naše tréninky. Členy ve všech kategoriích nabíráme celý rok.

Kalendář akcí

duben 2021
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Fotogalerie